Běh

Běh je jedním z nejpřirozenějších pohybů člověka. Věda i selský rozum napovídají, že my lidé jsme předurčeni k tomu, abychom vytrvalostně běhali. Každý má k vytrvalostním sportům jiné předpoklady, ale vytrvalost je jedna z nejvíce trénovatelných pohybových schopností člověka (na rozdíl třeba od rychlosti, která je z větší míry vrozená). Dá se rozvíjet až do padesáti let a i potom se dá udržovat na celkem vysoké úrovni.

Cílem nácviku běžecké techniky je, aby byl běžecký pohyb přirozený, automatický a co nejúspornější. Individuální provedení běhu (tzv. běžecký styl) lze považovat za správné tehdy, když všechny pohyby v průběhu běžeckého cyklu odpovídají biomechanickým zákonitostem a také funkčním a konstitučním předpokladům běžce. Optimální provedení bude tedy kompromisem mezi biomechanickými zákonitostmi pohybu a individuálními zvláštnostmi jedince.

Pokud dokážeš podat maximální výkon s co nejmenším vynaložením síly a opotřebením pohybového aparátu a s co nejmenším opotřebením pohybového aparátu, lze hovořit o efektivním a ekonomickém běhu.

V triatlonu k tomu přistupuje další moment, a to, že běh začínáme ve stavu relativně velké únavy po absolvování předchozích dvou částí: plavání a jízdy na kole. Především po závěrečné části jízdy na kole a zvládnutí přechodové části v 2. depu je důležité rychlé a efektivní zapracování optimálního běžeckého stereotypu při respektování aktuálního stavu únavy. Aktuální běžecký styl pak odráží nejen funkční a konstituční zvláštnosti triatlonisty, ale je závislý i na psychické odolnosti a schopnosti koncentrace na uvolnění, včetně zvládnutí jemné koordinace pohybů při vysokém stupni vytrvalostní únavy.